Jan Welzl na oceánu

Po propuštění z vojenské služby z pracuje krátce ve Štěpánově a pak ve Vídni jako zámečník ve vojenském arzenálu. Roku 1892 umírá v padesáti devíti letech jeho matka Klára. O rok později se Welzl vrací do Zábřeha. Když zjistil, že jeho matka umřela, tak už jej nic nepoutalo v Zábřehu a rozhodl se odcestovat. Byl naštvaný na všechny lidi v Zábřehu, poněvadž mu nedali vědět o smrti jeho matky. Na hejtmanství si vyřídil všechny cestovní dokumenty, aby mohl vyrazit na cestu.

Proč však opustil Zábřeh, nikdy nechce říkat. V knize Eskymo Welzl, kterou sestavil spisovatel Rudolf Těsnohlídek, líčí důvody odchodu takto:

„Co mne k tomu pohnulo a co bylo příčinou mého odchodu, nebudu vykládati, protože po tom nikomu ničeho není.“

Welzl neměl v Zábřehu už žádné příbuzné. Měl jen několik kamarádů z vojny. Největším Janovým přítelem byl Karel Jahn. Ten daroval Welzlovi na cestu čtyři krejcary. To byl jediný majetek Jana Welzla, když opustil Zábřeh. Tyto čtyři krejcary Jan nikdy neutratil a přinesl se je s sebou až na daleký sever. Když se vrátil do Evropy, hodně vzpomínal na ty čtyři krejcary.

Ve svých 25 letech opouští Zábřeh na Moravě a putuje k Moravské Třebové a pak na Jevíčko a do Brna. Z Brna přes Mikulov vstoupil na hornorakouské území. Putoval do Vídně, kde se možná setkal se svým otcem, který ještě mohl být živ a mohl sloužit jako sluha u některého šlechtice. Z Vídně putuje na Štýrský Hradec, odkud přes Slovinsko se dostává na území dnešní Itálie. To bylo ještě území rakousko – uherské monarchie. Míří na přístav Terst. Terst je v té době největším přístavem rakouského mocnářství. V Terstu se dlouhou dobu nezdrží a putuje do Janova, což je přístav podobný Terstu. V Janově se nechá najmout jako topič na britskou loď, která má převézt náklad do Ameriky. Někdy kolem roku 1894 tato loď vyplouvá do Atlantského oceánu.

První zastávka parníku, ve kterém zatápí mladý Jan Welzl je až v americkém přístavu Baltimore. Tam se loď při výměně zboží zdržuje několik dní. Welzl si zatím prohlédne přístav a pozná, jak to v e Spojených státech vlastně chodí. Moc se mu tam nelíbí a je tam pro něj moc civilizace a tak se opět vrací na loď a jde poznávat nové kraje. Loď má namířeno do Kapského Města v jižní Africe. Tam se opět zastaví a vymění zboží. Ani zde Jan Welzl nechce zůstat a proto s lodí pluje dále. Loď má mít příští zastávku v Austrálii v přístavu Albany. Loď odtud má plout ke Korejskému průlivu a do Vladivostoku, kde má být její poslední zastávka. Zde Welzl opustí loď a hledá zaměstnání. Práci nachází ve vojenském arzenálu. Při této práci se s válečnou lodí dostane do významného přístavu Port Artur. Port Artur se nenechází na ruském území, ale patří Číně. Městečko se jmenuje Lü-šun-kchou. Port Artur (Arthus) byste na mapě i na G/S navigaci dnes již hledali marně.

Více než tři měsíce strávil Jan ve Vladivostoku. Dozvěděl se, že se u Bajkalu začal stavět nový úsek transsibiřské magistrály a že mají nedostatek schopných pracovníků na stavbu mostů, neboť v tamějším úseku je mnoho řek. Welzl se rozhodl putovat k Bajkalu a jeho cílem bylo začít pracovat na stavbě transsibiřské magistrály. On jako schopný zámečník měl přesné parametry k tomu, aby mohl pracovat na trati.